Žaloba je jedním z prvních soudních sporů zahájených podle britského zákona o právech spotřebitelů z roku 2015, který umožňuje podávat hromadné žaloby ve stylu USA.
Soudní spor byl zahájen kvůli podezření z manipulace devizových kurzů v letech 2007 až 2013 a směřuje proti nejméně pěti velký britským bankám; základem sporu je tvrzení, že dealeři bank v minulosti okrádali své klienty při obchodech s měnami.
Žalobce přitom zastupuje celou dotčenou skupinu s výjimkou těch, kteří se aktivně rozhodli ze soudního řízení vystoupit (opt-out).
Je otázkou, nakolik se hromadné (zástupné) žaloby osvědčí a pomohou zlepšit zejména postavení spotřebitele – zajistit ochranu jeho práv.
Nicméně je evidentní, že hromadné (zástupné) žaloby do určité míry suplují či mohou suplovat (ne)dbalý výkon moci veřejné – zde rozuměno přinejmenším dohledu nad finančním trhem ve vztahu k ochraně spotřebitele, stejně jako ochranu hospodářské soutěže.
Tak jako je zpravidla přes palubu finanční stability hozena inflace – cenová stabilita (a contrario čl. 98 odst. 1 Ústavy – Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu…)?
Politickou odpovědnost za včasné neodhalení podvodu v případu Wirecard by měl nést německý ministr financí, myslí si opozice. Jeho resort má totiž dohlížet na tamní úřad pro finanční dohled – BaFin. Spolkový soud přitom zamítnul stížnost hlavního auditora firmy Wirecard Andrease Loetschera a bylo tak možné uveřejnit závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru v této kauze.
Dva tisíce stránek
Uveřejněná závěrečná zpráva parlamentní vyšetřovací komise čítá více než dva tisíce stran. Cílem je zprávy objasnit, jakou roli v kauze hrál německý orgán dohledu BaFin, spolkoví ministři financí a spravedlnosti, a také auditorská společnost EY (dříve Ernst & Young).
„Mandát parlamentní vyšetřovací komise byl poměrně široký a komplexní. Závěrečnou zprávou se tak jako červená nit vine příběh nejen o podezření na trestnou činnost, primárně praní špinavých peněz, krácení daní, ale i selhání daňové správy (kontroly), společně se selháním dohledu nad finančním trhem, i auditorů společnosti, stejně jako o manipulaci s trhem nebo zapojení do činnosti (zahraničních) tajných služeb, a v neposlední řadě o falšování účetních dokladů,“ vysvětluje advokát a expert na bankovní a insolvenční právo Radek Vojtek.
Kromě kriminálního jednání představitelů samotné společnosti Wirecard lze další pochybení přičítat německé odnoži EY. Série „přehlédnutí“ či „nedopatření“ ve vztahu k řádnému provádění auditu podle Vojtka vyvolává přinejmenším další otázky.
Závěrečná zpráva odhaluje, že BaFin (kromě jiného) ignoroval a aktivně potlačoval varovné informace, dokonce marně usiloval o trestní stíhání analytiků, kteří na protizákonné praktiky upozornili.
„BaFin selhal v rámci dvoustupňového systému kontroly účetní rozvahy v rámci finančního výkaznictví, který byl zaveden v reakci na auditní podvody (například americký skandál Enron v roce 2005 včetně odpovědnosti účetně-auditorské společnosti Arthur Andersen), nebyl schopen zajistit efektivní a včasnou jak interní, tak externí komunikaci a výměnu informací (mezi BaFin a spolkovými ministerstvy spravedlnosti a financí), docházelo k bagatelizování či ignorování varovných signálů a BaFin také selhal při klasifikaci Wirecard jako finanční holdingové společnosti (výchozí předpoklad pro výkon komplexnějšího bankovního dohledu), primárně z hlediska požadavků na Wirecard podle bankovního práva a právní úpravy boje proti praní špinavých peněz,“ cituje závěry závěrečné zprávy Vojtek.
Insider trading a zákaz spekulace s akciemi
V roce 2019 využil BaFin své pravomoci regulátora zakázat spekulativní obchodování tzv. na krátko (short selling) s akciemi Wirecard bezprostředně před úpadkem společnosti.
„Na relativně proaktivní až ochranitelský přístup BaFin vůči Wirecard, který vyústil mimo jiné ve vydání zákazu prodeje na krátko, vrhá nadto zcela jiné světlo i zjištění, že nejméně jeden ze zaměstnanců BaFin se zřejmě aktivně účastnil obchodování s akciemi Wirecard,“ připomíná Vojtek. Šlo tedy o insider trading, a to těsně před úpadkem Wirecard. Podle advokáta Radka Vojtka BaFin dostatečné pravomoci měl, přesto ale řádný dohled neprováděl.
Zatoulané miliardy
Problém nastal nejen u orgánu dohledu, ale už na úrovni samotné společnosti, její dozorčí rady, interního i externího auditu. EY neodhalila až do loňského roku žádný problém. V červnu 2020 na sebe Wirecard podala insolvenční návrh, poté, co se zjistilo, že ve firmě chybí téměř dvě miliardy euro, tedy přibližně padesát miliard korun.
„Uveřejnění závěrečné zprávy bude dalším pozitivním krokem k rozpletení komplikovaného skandálu kolem Wirecard. Věříme, že nyní bude zřejmé i to, jakou roli hráli jednotliví účastníci skandálu a jak velká je odpovědnost auditní společnosti EY,“ míní David Kostelka, partner společnosti LitFin, která v rámci tzv. litigačního financování pomáhá poškozeným investorům shromáždit finanční prostředky k financování sporu o náhradu škody. Aktuálně LitFin eviduje více než 20 tisíc poškozených, spolupracuje také s německým Sdružením na ochranu malých investorů. Pro získání kompenzace pro klienty je podle Kostelky zásadní nejen odpovědnost EY, ale i rozkrytí postupu BaFin, který skandálu nedokázal zabránit.
