Nejvyšší soud vyhověl dovolání našeho klienta. Ten se na nás obrátil až ohledně právní pomoci s dovoláním k Nejvyššímu soudu.

U Nejvyššího soudu jsme namítali a ptali se, zda nižší soudy – i přes nečinnost klienta – jsou oprávněny a povinny skutečnosti známé z úřední činnosti, jakož i získané na základě procesní obrany druhého žalovaného, uplatnit ve prospěch našeho klienta.

Namítali jsme, že i v přísně formálním prostředí směnečných vztahů je potřeba rozhodovat spravedlivě – naplnit právo našeho klienta na spravedlivý proces.

Stejně tak jsme kritizovali přepjatě formalistický postup odvolacího soudu, který rozhodl proti našemu klientovi.

Přesvědčili jsme Nejvyšší soud, že jediným možným spravedlivým rozhodnutí ve věci, jež současně odpovídalo ústavněprávním principům aplikace práva, bylo zamítnutí žaloby i vůči našemu klientovi.

Stejně tak jsme přesvědčili Nejvyšší soud, že je zcela irelevantní, že náš klient byl v řízení před soudem prvního stupně naprosto pasivní a neuplatnil vůči směnečné žalobě vůbec žádnou procesní obranu.

Nejvyšší soud proto rozhodl ve prospěch našeho klienta:

Jestliže v řízení vyšly najevo (lhostejno, zda dokazováním provedeným na návrh jiného účastníka řízení, nebo na základě skutečností známých soudu prvního stupně z jeho úřední činnosti) skutečnosti, jež vedou k závěru, že žalobce nemůže být s uplatněným žalobním nárokem vůči žalovaným směnečným dlužníkům (tedy jak proti výstavci sporné směnky, tak proti směnečnému rukojmímu) úspěšný, nemůže soud (při respektování pravidla vyjádřeného v ustanovení § 153 odst. 1 o. s. ř.) vůči jednomu z nich rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu věci a žalobu zamítnout, zatímco ve vztahu k dalšímu účastníku žalobě vyhoví s tím, že (procesně regulérním způsobem) zjištěné skutečnosti zcela ignoruje jen proto, že tento účastník nebyl ve sporu aktivní a ony rozhodné skutečnosti netvrdil (nepřednesl).

Tím, že soud v poměrech dané věci rovněž ve vztahu ke klientovi (výstavci sporné směnky) rozhodne na podkladě (výše uvedeným způsobem) zjištěného skutkového stavu věci, neporuší (oproti mínění odvolacího soudu) projednací (ani jinou) zásadu, jíž je sporné řízení ovládáno.

(Nejvyšší soud, 29 Cdo 3027/2021)